Bunratty Castle & Folk Park (Co. Clare, week 7- 22.10.2011)

Bunratty Castle se nachází na pomezí Co. Limerick a Co. Clare, takže je to ideální výlet z Limericku. Na výběr máte návštěvu hradu, přilehlého tématického parku (něco jako irský skanzen) nebo kombinaci. Už od 10. století zdejší místo obývali Vikingové, dále Normané ve 13. století, ale dnešní podoba hradu je ze 14. století. Samotný hrad je celkem hezký, ale pokud bych si měla vybrat, šla bych se příště podívat jen do skanzenu, který je mnohem zajímavější.

Folk Park je vlastně tradiční irská vesnice z 19.století. Skládá se z několika desítek domků lidí různého postavení, můžete si prohlídnout tradiční irská řemesla, vybavení domů uvnitř, najdete zde poštu, obchod, Irish pub.

Dokonce v jednom z domků pečou dvě starší dámy přímo před Vámi jablečný koláč, který si potom můžete zakoupit ve zdejší kavárně a odpočinout si u šálku čaje nebo kávy. Součástí jsou výběhy se zvířaty, takže je to hezký výlet i pro rodiny s dětmi. Celkově je tenhle Folk park docela velký a řekla bych, že stojí za návštěvu.   

Connemara, Letterfrack & Galway- OPC weekend trip (Co. Galway, week 5- 7.-9.10.2011)

První weekend trip s OPC! Všechny víkendové výlety s OPC jsou legendární, už jich za sebou pár mám a nikdy mě nezklamaly:). Tenhle výlet nám sice počasí moc nepřálo, ale stejně to byla sranda.

V pátek odpoledne jsme vyrazili z Limericku, směr co. Galway (tedy severozápad). Dorazili jsme za tmy do Letterfracku, který se nachází v blízkosti Connemara National Park. Connemara je známá jako
tzv. Gaeltacht region, tedy oblast, kde se převážně mluví Irsky,
a to hlavně v menších vesnicích.

 V Letterfracku jsme byli ubytovaní v Old Monastery Hostel, který byl celkem v pohodě, až na to, že se tam skoro netopilo a teplá voda byla taky docela vzácnost, což se hlavně další den ukázalo jako docela problém, ale přežili jsme to.


V sobotu jsme se tedy vydali do národního parku, ale jak už jsem zmínila, počasí nebylo nic moc. Mlha, trochu pršelo, foukal vítr. Celou cestu po pláních a kopcích jsme chodily po trsech trávy, které byly nasáklé vodou a měla jsem spíš pocit,
že chodím po vodní matraci nebo trampolíně, než po zemi. Proskákali jsme se a vyšplhali jsme skoro nahoru, ale počasí se změnilo k horšímu a museli jsme se vrátit. Mlha byla tak hustá, že jsme neviděli vůbec nic a bylo těžké udržet celou skupinu pohromadě. Byla zima, boty jsme měla jak tak suché, ale poslední skok a byla jsem v potůčku a durch mokrá:).

V hostelu byla zima, všichni promočení, v našem pokoji jsme měly sprchu, takže teplá voda docela byla. Všechny boty jsme naskládaly kolem krbu v hlavní místnosti, kde jsme strávili celé odpoledne, protože tam bylo největší teplo. Ale boty nám stejně neuschly, takže další den přišlo i igelitky:).


Večeře ale byla vynikající. Paní domácí navařila spoustu vegetariánských pokrmů a protože je to oblast blízko moře, měli jsme i mušle, které byly asi nejlepší, co jsem kdy jedla. Celé co. Galway je proslulé ještě ústřicemi, v městě Galway se každoročně v září pořádá Galway Oyster Festival. A snad poprvé jsem měla i sladké brambory (tzv. batáty), které jsou v Irsku lehce k sehnání. A večer se samozřejmě pilo, to k OPC výletům prostě patří.



V neděli se počasí taky moc nezlepšilo, takže místo do přírody jsme jeli do města Galway, které je 4. největším v Irsku a kam se jezdí pít (spíš opít se do němoty, najít volný hostel o víkendech je proto dost problém). Pořádá se zde i mnoho festivalů všeho druhu, irské hudby a tance nevyjímaje.

Protože pršelo vydaly jsme s holkami na rychlou prohlídku města a potom radši do kavárny.

Takže i když počasí nebylo nic moc, tahle oblast určitě stojí za návštěvu. Když je hezky, je tam nádherně, jako asi všude v Irsku:).

Rock of Cashel, Kilkenny Castle (Co. Tipperary, Co. Kilkenny, week 4- 1.10.2011)

Tentokrát jsme navštívili s International Society dva hrady.

První zastávka nás zavedla k Rock of Cashel, který je převážně 

z 12. až 13. století. Cashel je anglická verze irského slova caiseal, což znamená pevnost. Již od 4.století bylo toto místo sídlem králů 

z Munstru a je spjato i se Sv. Patrikem, patronem Irska. Nalezneme zde mnoho znaků keltského umění a středověké achitektury. Nejstarší částí je 28 metrů vysoká Kruhová věž (Round Tower), 

k vidění je i pravděpodobně první irská románská stavba- Cormackova Kaple (Cormac's Chapel), dále Katedrála, která je dnes bez postranních lodí a z 15. století Hall of the Vicars Choral, touto stavbou se dnes vstupuje do hradu. Zajímavostí je, že během bouře roku 1976, byl bleskem zničen jeden z nejznámějších a největších křížů na tomto místě- Scully Cross.

Dále jsme se zastavili v Kilkenny. Místní hrad z 12. století, obklopený zahradami, mě tedy až tak moc nezaujal. Za léta prošel mnoha opravami, naposledy ve 20. století. Nejzajímavější částí byla asi Long Gallery, tedy místnost plná portrétů, s nádhernými vysokými a malovanými stropy, kde se konaly převážně bály. V roce 1967 byl za symbolických 50 liber převeden do vlastnictví obyvatel města Kilkenny. Celkově městečko je oblíbeným místem návštěvy mnoha turistů. Můžete zde ochutnat Kilkenny Irish Beer (druh Irish Red Ale), který má podobnou krémovou pěnu jako Guinness.

Hlásím se, že žiju..

Jsem ostuda. Vážně se omlouvám, že nepíšu tak často. Hrozně moc bych chtěla psát víc, hodně se toho teď stalo, byla jsem zase na pár výletech, ale bohužel škola mě teď začíná (konečně?!?) zaměstnávat. Prezentace, deadliny esejí, zkoušky za pár týdnů a potom už vlastně cesta domů.

Už teď mám smíšené pocity. Na jednu stranu se těším domů, ale na druhou stranu vím, že mi Irsko bude chybět, nějak mi přirůstá k srdci čím dál víc...

V Čechách se ale zdržím jen něco málo přes měsíc, prtž se do Éire (Irsko irsky) vracím v lednu na dalších pár měsíců!!! (Zpráva, která asi moc netěší mé nejbližší, hlavně asi mámu a tátu.)
Budeme tady s Káťou jediné Češky, prtž Klárka i Terka odjedou:((, proto očekávám víc návštěv, takže  šetřete a přijeďte!!!!

Můj landlord už potřeboval vědět, jestli zůstanu v baráku na celý rok nebo ne, aby někoho případně začal shánět. Řekla jsem, že zůstat chci, k mému velkému překvapení mi ještě večer přišel mail z UK, ve kterém jsem se dočetla, že dostanu proplaceno stipendium na další půlrok, takže finanční stránku problému zůstat/nezůstat už teď nemusím řešit.

Když jsme u těch financí, chtěla bych zmínit věc, kterou jsem se tady dozvěděla a která by měla všechny nynější, ale i budoucí Erasmáky zajímat.

My Češi si často na všechno stěžujeme, všechno je pro nás drahé, stipendium získané od univerzity nám přijde nedostatečné, ale neuvědomujeme si, jaké máme štěstí, že žijeme, tam kde žijeme.Když se ale začnete bavit s jinými Erasmáky rychle zjistíte, že si nemáte na co stěžovat a měli byste radši držet pusu.

Za studium na univerzitě v Čechách neplatíme a hodnota našeho stipendia (alespoň tady v Irsku) je jedna z nejvyšších. Například mé kamarádky Italky nedostanou za celý pobyt skoro ani to, co já tady za měsíc, vím, že Němci jsou na tom taky hůř, Španělé taky a takhle bych mohla pokračovat, o studentech mimo Evropu snad ani nemluvím.

Takže máme docela štěstí, proto nenadávejte, buďte rádi, že alespoň něco dostanete.



Už jsou to skoro dva týdny (ten čas utíká vážně pekelně rychle), co jsem tady měla první návštěvu z Čech. Přijely se za mnou podívat kamarádky ze střední (Káťa Svobodová a Nguyen Hong Khanh).
Holky mi dovezly pár věcí z Čech, největší radost mám z Becherovky, plechovek Plzně a tatranek. Jak málo stačí Čechovi v zahraničí ke štěstí.

Myslím, že si to tady holky moc hezky užily, bylo nádherné počasí, takže výlety na Cliffs of Moher (pro mě už třetí výlet a asi zdaleka ne posední), Poulnabrone, Bunratty Castle a hlavně výlet do Corku spojený s proslulým Jazz Festivalem, se opravdu vydařily. 

Nesmím zapomenout na Haloween, který se tady slaví ve velkém, 31. říjen je v Irsku dokonce státní svátek. Tento svátek vznikl z křesťanského svátku Všech svatých, ale pravděpodobně má základ i v keltském svátku Samhain (něco jako oslava Nového roku).

Pro Iry je to tradičně den, kdy se musí opít a to ještě k tomu v roztodivných kostýmech. K tradici patří i
Jack-o'-lantern, tedy vyřezávání dyně a také trick-or-treat, koledování malých prcků, kteří se dožadují dalších a dalších sladkostí.

My jsme si s holkama vyřezaly prvního Jacka v životě a z jeho vnitřností jsem uvařila dýňovou polévku, která byla moc dobrá.

Chtěla bych jen ve zkratce říct, že moje kuchařské dovednosti se tady zlepšují každým dnem a přemýšlela jsem, jestli nezačnu s dalším blogem, tentokrát s názvem Erasmus Cooking aneb jak ani v cizině nezemřít hlady, ale na to asi nemám čas a už by to asi nikdo nečetl...

Jinak další důležitá událost byla návštěva rugby zápasu na místním Thomond Park Stadium, by to zápas v rámci nově vzniklé Rugby League mezi Irskem a Francií, velký zážitek na velkém stadionu. Francie samozřejmě vyhrála, jak by taky ne, když byla ve finále na Mistrovství světa v rugby, kde byla ale poražena hostícím Novým Zélandem.

A když jsme u toho sportu, o kterém by se dalo v souvislosti s Irskem psát hodiny, musím zmínit místní velice oblíbené a někdy dost zvláštní sporty, jeden z nich jsem si měla dokonce možnost vyzkoušet.

Tím sportem je hurling, který je irským národním sportem starým více než 3000 let. Je to kombinace baseballu, hokeje, lacrossu a určitě i jiných sportů. 

Můj spolubydlící Owen se mě snažil naučit základy a myslím, že mi to docela šlo, ale nedokážu si představit, že bych to hrála naostro. Pro hru potřebujete hlavně pálku (hurl) a míček (sliotar). Nebudu vysvětlovat pravidla, protože je stejně dopodrobna neznám, ale pokud by Vás to někoho zajímalo, najdete na netu. Pro představu jak to vypadá, stačí kliknout na videa, tam to najdete.

Mezi další opravdu zvláštní sporty patří Gaelic Football, stačí, když řeknu, že je to kombinace basketbalu, fotbalu a trochu i  rugby, opět nutné video.

Rozhodně se ale na videa podívejte, prtž jinak asi nemůžete mít vůbec představu, jak to vypadá. Je to docela sranda, prtž obě hry se hrají ve velice rychlém tempu.

Mezi další oblíbené sporty patří již zmiňované rugby, normální fotbal,ale i kriket a další a další sporty. Golf nevyjímaje, v Irsku je totiž dost zeleno a tráva je tady skoro všude:D.

Takže myslím, že pro dnešek jsem toho napsala až až, když si vezmu, že jsem měla psát esej na angličtinu. Ale psaní blogu je větší zábava.

Děkuju za těch pár komentářů, klidně můžete napsat nějaké další a zkuste se i podepsat, někdy nevím, kdo to píše..

btw. Haničko, o Erasmus atmosféře někdy příště, myslím, že naživo to bude ještě zajímavější.

Sekci výlety asi doplním až v prosinci v Praze, vážně toho teď budu mít hodně a není čas, už to nebude jen samá party a cvičení v posilovně, večeře u Italek, ale konečně už i škola:((..

Chystám napsat taky článek o Irish English, slova a slovní spojení, která se používají hlavně tady v Irsku.. jedno z nich už znáte..  

btw. I have still a lot of craic in Ireland :)

Jen tak..

Ve čtvrtek jsem se vracela z jedné party a u našeho baráku leželi 2 kluci, docela jsem se bála, říkala jsem si, co jsou zač, doma nikdo nebyl. Než jsem ale zavřela dveře, slyšela jsem, že jeden říká hospital, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost.

Jenže za chvíli někdo bušil na dveře a to mě dost vyděsilo, z dálky jsem slyšela sanitku, takže jsem okamžitě vyběhla před barák a ten jeden kluk mi říkal, že ten druhý spadnul z hodně vysoké zdi, která je u našeho domu. 

Sanitka přijela, ptala se ho, jestli cítí nohy a kde ho bolí záda, on se pořád hýbal, i když mu to záchranář samozřejmě zakazoval, ale byl opilý, takže mu to v tu chvíli asi bylo jedno. Ptali se nás kde bydlí, jestli ho známe, vůbec nevím, kdo to byl.

Naložili ho a odvezli, doufám, že bude v pohodě. Doufám, že už příště nikoho před barákem v tomhle stavu nenajdu.

Jinak pořád přemýšlím, o čem bych psala, abych Vás nenudila. Nikdo mi nepíšete komentáře, co by Vás vyloženě zajímalo... Takže prosím, prosím, napište..

Btw. teď jsem náhodou slezla dolů a nestačím se divit, jeden spolubydlící uklízí a to teda pořádně a k tomu dorovolně. Nejenom, že jeho pokoj už teď nevypadá jako skladiště, ale v kuchyni je zapnutá myčka, kuchyň uklizená a náš obývák bude po čtvrteční party vypadat zase jako obývák. Dokonce i luxuje! Nestačím se divit. Asi přijede přítelkyně..

Říkal, že mi ukáže, jak se uklízí. Tak jsem zvědavá, alespoň tenhle týden nemusím nic dělat.

Tenhle víkend poprvé zůstávám jenom v Limericku, žádný výlet, takže se pustím konečně do učení..už je docela na čase:((..

Jinak už je to pár týdnů, co jsme se šly s Klárkou projít podél řeky Shannon a po celém kampusu.. takže pár fotek pro ty, kteří by chtěli vidět, jak hezky to tady vypadá.. fotky jsou z mobilu, takže kvalita asi nebude nic moc..

opravdu jen malá část z hřišť na kampusu..

řeka Shannon a Millennium Bridge..

koleje..

univerzita..

okolí..

Mt. Brandon (County Kerry, Week 3- 25.9.2011)

Tak tenhle výlet byl asi ze všech výletů doposud ten nejnáročnější. Mt. Brandon měří zhruba 950m, takže to byla jedna z první tisícovek, kterou jsem opravdu vyšla od hladiny moře, terén byl docela náročný, nejhorší byl ale silný nárazový vítr, který vás chtěl jednoduše řečeno shodit ze skály.

Před nejvyšším stoupáním jsme zastavili, obědvali a rozhodovalo se, kdo chce pokračovat až na samý vrchol a kdo se půjde podívat na jezera, která jsme cestou míjeli. Ne každý se cítil fit na to, aby pokračoval. Samozřejmě, že jsem chtěla vyjít až úplně nahoru, i když kameny dost klouzaly, všude bylo bahno.

Ale poté, co nás míjela skupinu šedesátníků (možná byli i starší), věděla jsem, že to až tak náročné nebude, jenže to jsem se pletla. Dalo se to vyjít, ale musím říct, že je obdivuji, že v tomhle věku šplhají a že jim ten terén nedělal žádné potíže.

Cesta nahoru je vždy jednodušší, než cesta dolů, trochu jsem se bála, ale nakonec to tak hrozné nebylo, přežila jsem to bez újmy na zdraví. Ta dřina za ten výhled rozhodně stála, i když počasí nebylo na vrcholku až tak ideální.

Byla hustá mlha, zase hodně foukalo a mohli jsme se tam zdržet jen chvilku, abychom stihli sejít dolů, ale bylo to super.