Jen tak..

Ve čtvrtek jsem se vracela z jedné party a u našeho baráku leželi 2 kluci, docela jsem se bála, říkala jsem si, co jsou zač, doma nikdo nebyl. Než jsem ale zavřela dveře, slyšela jsem, že jeden říká hospital, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost.

Jenže za chvíli někdo bušil na dveře a to mě dost vyděsilo, z dálky jsem slyšela sanitku, takže jsem okamžitě vyběhla před barák a ten jeden kluk mi říkal, že ten druhý spadnul z hodně vysoké zdi, která je u našeho domu. 

Sanitka přijela, ptala se ho, jestli cítí nohy a kde ho bolí záda, on se pořád hýbal, i když mu to záchranář samozřejmě zakazoval, ale byl opilý, takže mu to v tu chvíli asi bylo jedno. Ptali se nás kde bydlí, jestli ho známe, vůbec nevím, kdo to byl.

Naložili ho a odvezli, doufám, že bude v pohodě. Doufám, že už příště nikoho před barákem v tomhle stavu nenajdu.

Jinak pořád přemýšlím, o čem bych psala, abych Vás nenudila. Nikdo mi nepíšete komentáře, co by Vás vyloženě zajímalo... Takže prosím, prosím, napište..

Btw. teď jsem náhodou slezla dolů a nestačím se divit, jeden spolubydlící uklízí a to teda pořádně a k tomu dorovolně. Nejenom, že jeho pokoj už teď nevypadá jako skladiště, ale v kuchyni je zapnutá myčka, kuchyň uklizená a náš obývák bude po čtvrteční party vypadat zase jako obývák. Dokonce i luxuje! Nestačím se divit. Asi přijede přítelkyně..

Říkal, že mi ukáže, jak se uklízí. Tak jsem zvědavá, alespoň tenhle týden nemusím nic dělat.

Tenhle víkend poprvé zůstávám jenom v Limericku, žádný výlet, takže se pustím konečně do učení..už je docela na čase:((..

Jinak už je to pár týdnů, co jsme se šly s Klárkou projít podél řeky Shannon a po celém kampusu.. takže pár fotek pro ty, kteří by chtěli vidět, jak hezky to tady vypadá.. fotky jsou z mobilu, takže kvalita asi nebude nic moc..

opravdu jen malá část z hřišť na kampusu..

řeka Shannon a Millennium Bridge..

koleje..

univerzita..

okolí..

Mt. Brandon (County Kerry, Week 3- 25.9.2011)

Tak tenhle výlet byl asi ze všech výletů doposud ten nejnáročnější. Mt. Brandon měří zhruba 950m, takže to byla jedna z první tisícovek, kterou jsem opravdu vyšla od hladiny moře, terén byl docela náročný, nejhorší byl ale silný nárazový vítr, který vás chtěl jednoduše řečeno shodit ze skály.

Před nejvyšším stoupáním jsme zastavili, obědvali a rozhodovalo se, kdo chce pokračovat až na samý vrchol a kdo se půjde podívat na jezera, která jsme cestou míjeli. Ne každý se cítil fit na to, aby pokračoval. Samozřejmě, že jsem chtěla vyjít až úplně nahoru, i když kameny dost klouzaly, všude bylo bahno.

Ale poté, co nás míjela skupinu šedesátníků (možná byli i starší), věděla jsem, že to až tak náročné nebude, jenže to jsem se pletla. Dalo se to vyjít, ale musím říct, že je obdivuji, že v tomhle věku šplhají a že jim ten terén nedělal žádné potíže.

Cesta nahoru je vždy jednodušší, než cesta dolů, trochu jsem se bála, ale nakonec to tak hrozné nebylo, přežila jsem to bez újmy na zdraví. Ta dřina za ten výhled rozhodně stála, i když počasí nebylo na vrcholku až tak ideální.

Byla hustá mlha, zase hodně foukalo a mohli jsme se tam zdržet jen chvilku, abychom stihli sejít dolů, ale bylo to super.

Burren (County Clare, Week 2- 18.9.2011)

Další výlet jsem absolvovala s fotografickým kurzem, byl to takový soukromý výlet v 6 lidech, naše vedoucí a řidič v jednom je Francouzska Florence, která po Erasmu už zůstala v Irsku a pokračuje ve studiu a řídí Photographic Society.

Vydali jsme se na cestu malým univerzitním mikrobusem do krasové oblasti, která se nazývá Burren, zde se nachází již zmiňovaný Doolin a také Cliffs of Moher.

My jsme jeli hlavně fotit, takže nás nečekal žádný velký výšlap jako z OPC, potřebovali jsme jen hezké počasí a to nám vyšlo.

Nejprve jsme jeli k Poulnabrone Dolmen, dočetla jsem se, že je to jedna z nejvíce fotografovaných megalitických památek v Irsku. Tato hrobka je stará více než 5000 let, ale byla odkryta až roku 1986, našlo se zde 16 lidských těl, dále šperky, střepy nádob,..

Celá oblast se rozkládá zhruba na ploše 250 km², pouze malá část Burrenu (asi 15km²) byla vyhlášena Národním parkem, pro oblast jsou typické vápencové pláně, mnohdy připomínající měsíční krajinu.

Dále jsme jeli podél celého pobřeží, až do Doolinu, kde jsme zašli do místního pubu, načerpali jsme síly na další focení a pokračovali ke Cliffs of Moher. Je zvláštní, že během 3 týdnů jsem tam byla už podruhé. A třetí zastávka mě tam asi čeká na konci října.

Další výlet, další kus Irska za mnou a mnoho výletů přede mnou.

Arthur Guinness Day a Limerick Culture Night

Uběhla docela dlouhá doba, takže je nejvyšší čas na pokračování.
Už jsem měsíc a půl, vážně to tady rychle utíká. Stihla jsem jet poznat další kus Irska, zlomit deštník a zdolat svojí první skoro tisícovku,
ale o tom více ve výletech.

Minulý týden jsme si tady užily poslední dny babího léta a teď to vypadá, že už bude zase docela často pršet. Nedá se to srovnat s počasím v ČR, jsem teď oproti Praze dost na severu, ale na Irsko tady bylo myslím dost teplo. Ale nebudu psát o počasí, zaměřím se dnes trochu na kulturu všeho druhu.

Ve čtvrtek 22.9. proběhl již zmiňovaný Arthur Guinness Day, v největším univerzitním baru
(The Stables) proběhl v 17:00 tradiční přípitek na zdraví Arthura, pinty s Guinnessem byly vidět
na každém rohu, v naší ruce samozřejmě pinta chybět nemohla, byť jen symbolická.

Už dlouho jsem ve dne neviděla takové množství opilých lidí. Večer to bylo ale ještě mnohem horší. Po celém Irsku probíhaly doprovodné akce jako např. koncerty, ty největší samozřejmě v Dublinu, hospody byly narvané k prasknutí, bylo nutné si koupit lístky dopředu.

My s holkama zůstaly jen ve Stables, ale co jsem slyšela,
ve městě to byla hodně divoká party, vyhazovači v barech měli co dělat, hasičí občas taky. 

Hned v pátek ale v Limericku proběhla Limerick Culture Night, i tak malé město jako Limerick má svojí "muzejní noc" a kupodivu toho má hodně co nabídnout. Vstupy do hradu, muzeí, galerií byly zadarmo, k tomu hudební program, seznámení s tradiční Irskou hudbou, lekce tanga, promítání filmů. Nakonec toho bylo tolik, že se to nedalo všechno stihnout.

Prvním cílem naší návštěvy se stal King John´s Castle. Hrad leží u břehů nejdelší irské řeky Shannon na King´s Island, podél řeky se dá dojít 

od univerzity až do centra města.

Něco málo z historie. Byly zde objeveny základy vikingské osady, 

ale samotný hrad byl postaven až na počátku 13. století a sloužil především jako administrativní a vojenské centrum bohatého regionu Shannon. King John nechal razit vlastní mince, ty si můžete jako suvenýr odnést i vy. Během 17. století bylo město několikrát obléháno a dobyto.

Z celé návštěvy nás s holkama asi nejvíce zaujaly mučící nástroje na nádvoří, z hradeb byl zase nádherný výhled na celé město Limerick a Thomond Park Stadium, naše další zastávka.

Jak už jsem zmiňovala dříve, místní rugby tým je velice úspěšný. Jejich domovským stadionem je právě ten v Limericku a během Culture Night jsme si jeho návštěvu nemohly nechat ujít. Vejde se tam zhruba 26 500 diváků a na začátku listopadu bychom chtěly jít na zápas Irsko vs. Francie a zažít pořádně rugbyové šílenství.

Muzeum Munster týmu Vás seznámí s historií klubu, s jednotlivými hráči, s významnými zápasy a poháry, rugby "dietou" před zápasem.

My jsme měly možnost nahlédnout i do míst, kam se běžně dostanou pouze hráči (tedy i do šaten a sprch) a poté jsme došly až na samotný trávník. Myslím, že to byl jeden
z největších zážitků večera.

Původně jsme chtěly pokračovat do Hunt Museum, kde se nachází sbírka čítající více než 2000 kusů uměleckých děl, ale nakonec jsme se rozhodly, že se zajdeme podívat

na tradiční irskou hudbu a zpěv, protože
na muzeum samotné máme ještě času dost.

Tak to je zhruba všechno, co jsme během Culture Night stihly.

Vím, že tohle nebylo až tak moc zajímavý čtení, ale chtěla jsem to zmínit.
Byla bych ráda, kdybyste mi pod tenhle příspěvek napsali, co by Vás zajímalo, o čem bych měla příště napsat.