Kerry Way (County Kerry, Week 1- 11.9.2011)

První hillwalking trip s OPC. Nechci tady pořád psát o počasí, ale u Irska to asi ani jinak nejde.


V Limericku bylo zase dost hnusně, cílem našeho výletu měl být část tzv. Ring of Kerry, z místa zvaného Clencar do Glenbeigh.

Je to jedno z míst, kde najdete původní irské lesy, mě to připomínalo trochu Šumavu, zase plno ostružin, krásná příroda, zelené pláně, procházka kolem řeky, jezera, ovce a krávy, sem tam bažiny a nakonec přechod kopce (hora to snad nebyla) a nádherný výhled na oceán.

Opět zastávka v místním Irish Pubu pro zahřátí a potom jsme se jeli podívat k oceánu. Naší irští vedoucí z OPC (tentokrát jiná skupina než na Aran Islands, bez Paula), kteří si taky pamatují naše jména, se šli opět vykoupat. Oproti minulému výletu poprchávalo a vlny byly hodně vysoké, ale kluci si zaplavali, umyli se a byli spokojení. Prostě některé zvyky Irů asi nikdy nepochopíme. Jsem zvědavá, kdy jejich koupací záliba skončí (nebo jestli do vody vlezou i listopadu).

Pokud přijedete do Irska jen na skok, tohle místo asi nejspíš minete nebo podniknete jinou část Kerry Way, pochybuji, že sem jezdí nějaký autobus. Kerry Way bude zřejmě docela oblíbenou trasou pro cyklisty, pár jsme jich cestou potkali.

Aran Islands and Clifs of Moher (County Clare, Orientation Week- 4.9.2011)

První společný výlet, na který jsme s holkama (Terkou a Klárkou) vyrazily, byl na Aranské ostrovy. Musely jsme se dopředu registrovat (ještě z Prahy), ale měly jsme štěstí a tak jsme po docela nudném orientation week (pro UL jen dva dny), první velké welcome party a nákupech v Limericku, seděli s ostatníma Erasmákama v autobusu a směřovali k vesnici Doolin, odkud vyjíždí lodě na Aranské ostrovy, naším cílem byl ostrov Inisheer, ten nejbližší.

Cestou se o nás staral Paul (prezident OPC), který má asi nejlepší paměť ze všech, nejenom, že ví, odkud jste, on si dokonce pamatuje i Vaše jméno.

V Limericku pršelo, takže jsem si říkala, že je to skvělé počasí pro výlet na lodi, ale v Irsku se naštěstí počasí mění velice rychle (a být meteorolog je tady spíš za trest).

I když v Doolinu bylo zataženo a občas spadla i nějaká ta kapka, někdy i dvě, během docela poklidné cesty se vyjasnilo (viděla jsem i první duhu) a na Inisheeru bylo nakonec nádherně. Sice foukalo, ale slunce svítilo a bylo moc hezky, na fotkách je to docela dobře vidět. Měli jsme pár hodin rozchod na prozkoumání téměř celého ostrova.

Musím říct, že tam bylo opravdu moc hezky, klid, ovce, krávy, stará zřícenina, starý hřbitov a základy nějakého chrámu, kostela (už si nepamatuji, co to bylo přesně), jezero a vrak lodi, hodně ostružin (vegetační posun). Na tak malém ostrově bylo ale docela hodně českých stop- automobily značky Škoda a traktory Zetor.

Prtž je pro Iry ještě docela teplo, nemohl si Paul a další jeho kamarádi odpustit plavání v oceánu.

Při našem odjezdu z ostrova se ale počasí zhoršilo natolik, že cesta na lodi byla hodně vzrušující. Nejenom, že pršelo, vlny byly tak velké, že voda tekla i do lodi, která se nakláněla zleva doprava, pro lidi trpící mořskou nemocí velice příjemný zážitek.

Taky mi bylo trochu špatně, ale nejhorší bylo, že jsem měla úplně promočené boty a samozřejmě, že v autobusu jsem žádné náhradní neměla (dobrá rada pro další výlety- náhradní oblečení a boty). Návštěva irské hospody, krb a výborná polévka s domácím chlebem přišla vhod.

Původně jsme měli lodí pokračovat i směrem ke Cliffs of Moher (velké útesy a jedno z nejnavštěvovanějších míst v Irsku), ale počasí a vlny nám to nedovolily, takže jsme tam vyrazili autobusem.

Sice tam strašlivě moc fouká, ale určitě to stojí za návštěvu. Nejenom Cliffs of Moher, ale pokud máte štěstí na počasí, jeďte i na Aran Islands.

Tak takhle zhruba vypadal náš první výlet s UL.

Výlety..

Jak už jsem psala v úvodu, tenhle blog pro Vás bude snad i inspirací, kam se v Irsku určitě podívat, kam se dá lehce dostat, prtž místní doprava do odlehlejších koutů není moc dokonalá.

Já mám to štěstí, že jsem členem klubů na UL, které mi dopravu vždy zajistí. Všechny tři society, jichž jsem členem, pořádají výlety téměř každý víkend, takže je docela z čeho vybírat.

Outdoor Pursuit Club (OPC)  zajišťuje výlety všeho druhu, od hillwalking po náročnější mountaineering, caving. International Society pořádá spíš nenáročné výlety, Photographic Society výlety na místa, kde je něco zajímavého a dá se toho (překvapivě) hodně vyfotit, hodně dbají na počasí (lepší světlo, lepší fotografie).

Tentokrát jídlo a tepláky..

Takže první nachlazení je bohužel tady, kašlu, ráno se musím rozmluvit, abych vůbec vydala hlásku. Do čtvrtka musím být fit, bude již zmiňovaný Arthur´s Day, takže Guinness poteče proudem. Nechce se mi číst knihy do školy, radši pokračuji v psaní blogu.

Dneska Vám řeknu něco o jídle a místní teplákové kultuře, která k Irsku neodmyslitelně patří.

Pokud jste někdo byli v UK a znáte obchody s potravinami s řadou chladících a mrazících boxů, to samé najdete i v Irsku- hotová jídla všeho druhu.

Maso je docela dost drahé, takže se ze mě stává občasný vegetarián. Vracím se, i když nerada, do dob našich předků, kdy maso bylo jen v neděli. Bohužel ani ovoce, ani zelenina není nejlevnější. Všechno se tu většinou kupuje na kusy nebo dopředu zabalené, takže za téměř 3EUR máte zhruba půl kilo jablek. Nedá se ale nic dělat, žiju v Irsku, levnější to tady nebude.

Rozhodně je levnější vařit si doma a připravovat svačiny. Asi se ze mě na konci pobytu v Irsku stane kuchařka. Ale jako Erasmus si tady nežiju špatně. V mrazáku na mě čekají krevety a před chvílí jsem poprvé ochutnala zmrzlinu Ben & Jerry´s a musím uznat, že je moooc dobrá, nejlepší lék na bolavý krk!

Takže k místním specialitám. V Lonely Planet je to vtipně a s nadsázkou řečeno takto: „Irish food is great until it´s cooked.“ A dále radí pořádně se opít, než něco ochutnáte.

Hlavní složky místní stravy se dají shrnout takto: maso (hlavně hovězí a jehněčí, oblíbený je i black a white pudding- vnitřnosti, fuj!),  mořské plody ( Galway je ideální cíl návštěvy pro všechny milovníky ústřic), brambory (vařené, fries, chipsy) a mléčné výrobky (velká spotřeba mléka- mí Irové mlékem zapíjí třeba i boloňské těstoviny).

Obvyklá irská snídaně se skládá s mléka a cornflakesů nebo ovesné kaše, dále i klobásy, vajíčka a slanina. A samozřejmě toasty, ty se jedí prakticky celý den v různých podobách (sladké, slané, zapečené, nezapečené). Moc mi chybí náš chleba, toasty už mi lezou krkem.

Vše se zapíjí silným černým čajem, samozřejmě s mlékem, prtž jak mi mí Irové říkají- čaj bez mléka není čaj!

Jako hlavní večerní jídlo si většinou připravují těstoviny s omáčkou, mraženou pizzu nebo vrcholem jejich kuchařských schopností je pořádný kus masa, brambory a hrášek a kuchyň, která vypadá, že právě vybouchla. Od našeho landlorda jsme dnes dostali novou sadu hrnců a pánví, nemusím snad ani zmiňovat proč. Vařit se totiž dalo jen ve dvou z šesti- ostatní jsou zničené, nevydržela dokonce ani pánev, která by se neměla poškrábat.

Já jsem zatím nic nezničila, stihla jsem jen zjistit, že máme požární alarm. Není totiž moc dobrý nápad opékat toasty v kuchyni, koukat se na televizi v obýváku a spoléhat se na topinkovač, který se ne vždy vypne sám. Jakmile se spustil alarm, rychle jsem vyběhla, z kuchyně se valil dým, toast byl černý jako uhel a smrad po celém baráku, dokonce se mi povedlo i vypnout alarm (stačí k němu jen vyskočit a zamávat rukou). Asi po hodině jsem zjistila, že doma nejsem sama. Alarm ale s jedním spolubydlícím vůbec nic neudělal. Od víkendu chápu proč. U nás prostě zvoní každý týden a někdy i několikrát denně.

Asi každého v souvislosti s Irskem napadne Guinness (levnější forma stoutu je například Beamish- vyzkoušeno) a whiskey (Jameson´s- doporučuji v Dublinu Generator Hostel hned u Old Jameson Distillery nebo Bushmills- Severní Irsko) a někoho možná i irská káva. Dále se tady hodně pije cider (tradiční irský jablečný Bulmers nebo švédský cider různých příchutí).

Teď se od jídla a pití přenesu k teplákové kultuře. Je to jedna z věcí, která nás tady trochu zaráží. Tepláky a šusťáky hrají v šatníku Irů hlavní roli. Nevím, jestli je to vzdor vůči období, kdy byli nuceni nosit školní uniformy, ale hlavně pro kluky je to oblečení, které je ideální (nejenom) do školy. V baru večer tepláky taky potkáte. Teď mě tak napadlo, že skupina NightWork by tady byla asi dost oblíbená (pro ty, co neznají: http://www.youtube.com/watch?v=qewzjSE2tbM)

Krátce zmíním i místní slečny, které chodí do barů většinou jen v letních šatičkách, vysoké podpatky jsou samozřejmostí a bez silonek, jak jinak. Mezi erasmákama se ale o nich mluví spíš jako o slečnách z E55. Holt pro krásu se trpí a mrzne.

Stručně rečeno: já nosím do školy kabát, džíny a kecky, oni jen mikinu, tepláky a kecky (někdy ale i kraťasy a žabky). Když prší, mám deštník, oni jen rezignovaně jdou větru a dešti vstříc.

Koukám, že jsem se zase docela rozepsala. Takže takhle nějak asi pokračuje moje seznamování s irskou kulturou.

Můj život v Limericku..

Už jsem v Irsku 22 dní a to už je docela dlouhá doba na to, abych měla
o čem psát. Konečně mám trochu víc času a tak jsem se pustila do psaní blogu.

Nikdy jsem si nepsala deník, ani sloh mě vlastně nikdy moc nebavil, takže tenhle blog asi nebude literární veledílo, ale pokud by Vás někoho zajímalo, jak se mám a co dělám v Irsku, tohle bude ideální místo, kde se to můžete dozvědět.

Najdete tady i sekci výlety, prtž každý víkend někam jezdím. Snad se mi podaří dopsat i moje cesta Severním Irskem (součást VB), kam jsem se vydala hned po příletu do Irska. Můžete to brát jako inspiraci i pro Vaše cestování, pokud se do Irska někdy vydáte.

Takže jak začít?

V Irsku jsem díky programu Erasmus v rámci mého studia na UK. Vždycky jsem chtěla žít v cizí zemi a tohle je první velká příležitost jak si ověřit, jestli jsem schopná přežít i tisíce kilometrů od domova.

Studuji na University of Limerick (UL) a bydlím v docela klidné části Castletroy, která se nachází hned za městem Limerick. Podle Lonely Planet tady žije zhruba 56 000 obyvatel, takže žádné velkoměsto, ale vidlákov to taky není.


Cesta z Dublinu trvá autobusem asi 3,5- 4 hodiny (vlakem možná jenom 3, ale nejsem si jistá). Takže upozorňuji dopředu ty, kteří by mě chtěli navštívit ( MOŽNÁ tady zůstanu celý rok, takže času je teoreticky docela dost).

Na internetu jsem si našla bydlení v soukromí, prtž místní koleje jsou sice moc hezké, ale strašně drahé. Bydlím v baráku s 5 Irama a je to docela sranda. Kluci jsou občas dost nepořádní, ale mohlo by to být i horší. Jinak jsou ale na mě moc hodní a zásobují mě kitkatem (máme 2 obří krabice). Každý na mě mluví anglicky s trochu jiným přízvukem, takže občas vůbec nerozumím, ale když mi to zopakují, je to v pohodě, zvykám si docela rychle.
Irsko je sice malá země, ale najdete tady mnoho oblastí s odlišným, často nesrozumitelným akcentem. Kluci rádi koukají na tv a asi proto máme Sky tv a asi 400 programů, takže je pořád na co koukat (u nás vedou hlavně seriály jako Big bang theory, The Simpsons, Two and half men, HIMYM,…).

Mám pokoj v patře s výhledem na zahradu a další baráky, kde žijí převážně samí studenti. Pokud by někdo chtěl přijet, napište a střechu nad hlavou u mě určitě najdete.

Už jsem si tady docela zvykla, ani počasí už mě až tak nepřekvapuje. Holt někdy svítí slunce a třeba za 5 minut už je zataženo a prší, ale prší třeba jen pár minut a potom je zase hezky. Prostě Irsko! V pondělí a v úterý tady neskutečně foukalo (nějaký menší hurikán, který nejsilněji zasáhnul Sev, Irsko a Skotsko), ten vítr mě nutil běhat, ale teď už je to lepší, dnes bylo moc hezky, svítilo slunce a šla jsem ven dokonce jen v triku a svetru.

Teď něco k samotné univerzitě.

Do školy chodím každý den pěšky asi tak 15-20 min, takže jsem skoro pořád na čerstvém vzduchu a je to skvělá procházka, žádný autobus, tramvaje ani metro.

Celý kampus je obří, jinak se to ani nedá říct. Myslím, že se tady denně pohybuje zhruba tak 10 000 studentů a profesorů. Najdete tady všechno, vůbec nemusíte jezdit do města. Jsou tady bary, restaurace, kavárny (Subway a Starbucks přímo v hlavní budově UL), obchod, banka, pošta, velká sportovní aréna s 50m bazénem (na který jsou hrdí, prtž o něm všude píšou), hřiště na rugby, fotbal, atletická dráha, prádelna, obchod s kolama (jezdit na kole je docela sranda, prtž to počasí se mění tak rychle, že vlastně skoro vždycky zmoknete), koncertní sál, menší kino, velká knihovna, doktor (pro studenty zadarmo).

Můžete se procházet po celém kampusu, všude je zeleno (jak se na Irsko patří), jsou tady parky, cyklostezky, chodníky podél řeky.

Na UL se můžete přihlásit do klubů různého zaměření, které se Vám postarají o zábavu po celý rok. Já jsem se přihlásila do International Society (je hlavně pro zahraniční studenty), Outdoor Pursuit Club (skvělý klub pokud chcete jezdit na výlety po celém Irsku za minimální cenu a ještě poznáte nové erasmáky a další international students) a ještě i do fotografického kurzu, takže se možná konečně naučím fotit (pořádají workshopy, výlety do přírody, poskytují veškeré fotografické vybavení). Ještě chci chodit plavat a cvičit do sportovní arény, abych taky dělala něco pro svoje zdraví.

(P.S. Gábinko, je tady samozřejmě tým ženského rugby- mají růžový dresy. V Limericku je velký Thomond Park Stadium, místní Monster rugby team neprohrál mezi lety 1995 až 2007 ani jednou).

Erasmus není hlavně o učení, ale taky o zábavě a poznávání stále nových a nových lidí. Erasmáků (Evropa) je tady asi 300 a asi 200 International Students (všechny ostatní světadíly). Někteří z nich tady musí zažít menší kulturní šok, třeba Japonci z Tokia, kteří se ocitnou v Limericku a všude vidí ovce a krávy a koně (pasou se hned vedle UL, benzínky, hlavní silnice, prostě všude) a po mrakodrapech a ruchu velkoměsta ani památky.

Čechů je tady tak akorát. Hned od začátku se bavím s Terkou (která chodila na AG o rok výš) a s Klárkou (která se mnou chodila na základku, taky o rok výš), obě dvě chodí taky na UK, ale studují ekonomii. Dál jsme tady potkaly Káťu a další 3 Čechy, se kterýma se vidím minimálně.

Terka bydlí v Groody Student Village, takže díky ní jsme se mohly s Klárkou (taky bydlí v soukromí, náhodou blízko mě, je to jen přes silnici) seznámit s docela hodně Erasmákama. Největší skupinou jsou tady rozhodně Němci, dál Španělé a je tady i docela hodně Francouzů a bavíme se hodně s Italkama,…

Jedna z nich včera slavila narozeniny, takže jsme měly první narozeninovou oslavu, večeři a skvělý dort.

Party se pořádají skoro každý den, takže se tady vážně není čas nudit. Nejčastěji chodíme do The Stables, kde jsou koncerty, každý pátek tématicky zaměřená party (nejvíc se těším na Arthur´s Day- zakladatel Guinness Brewery a na Haloween party- kterou zažije i Káťa Svobodová, kterou zdravím a už se na ní moc těším), karaoke party, diskotéka,… Pořádáme i party u někoho v baráku (například u Klárky s jejíma Irama), na koleji u holek (než vyrazíme do The Stables),…

Všechny Iry tady lákáme na návštěvu Prahy tím, že zmíníme, kolik stojí pivo v hospodě. U nás zhruba 1EUR, tady ho pořídíte tak za 3EUR, Guinness za 4EUR. V obchodech je to levnější, ale většinou 2EUR za plechovku.

Včera jsem měla první schůzku s Photographic Society a vypadá to hrozně zajímavě. Na workshopy přijdou i profesionální fotografové a budou nás učit fotit, budou s náma jezdit i na výlety, můžu si vyzkoušet i vyvolávání fotografií, práci ve fotostudiu, úpravu fotek na PC. Snad na to všechno budu mít čas a škola mě nebude moc zaměstnávat.

Tak tohle je takový malý úvod, jak to tady vypadá. Budu se snažit psát každý týden, ale uvidíme, jestli to budu stíhat.

Jestli jste se pročetli až sem, doufám, že Vás to moc nenudilo a že na můj blog ještě někdy zavítáte. Moc Vás všechny zdravím, mám se tady moc hezky.

Because in Ireland we have a lot of craic every dayJ

(Pro ty, kteří by si to mohli blbě vyložit, nemá to s drogami nic společného, craic tady v Irsku znamená zábava!!!)