Takže první nachlazení je bohužel tady, kašlu, ráno se musím rozmluvit, abych vůbec vydala hlásku. Do čtvrtka musím být fit, bude již zmiňovaný Arthur´s Day, takže Guinness poteče proudem. Nechce se mi číst knihy do školy, radši pokračuji v psaní blogu.
Dneska Vám řeknu něco o jídle a místní teplákové kultuře, která k Irsku neodmyslitelně patří.
Pokud jste někdo byli v UK a znáte obchody s potravinami s řadou chladících a mrazících boxů, to samé najdete i v Irsku- hotová jídla všeho druhu.
Maso je docela dost drahé, takže se ze mě stává občasný vegetarián. Vracím se, i když nerada, do dob našich předků, kdy maso bylo jen v neděli. Bohužel ani ovoce, ani zelenina není nejlevnější. Všechno se tu většinou kupuje na kusy nebo dopředu zabalené, takže za téměř 3EUR máte zhruba půl kilo jablek. Nedá se ale nic dělat, žiju v Irsku, levnější to tady nebude.
Rozhodně je levnější vařit si doma a připravovat svačiny. Asi se ze mě na konci pobytu v Irsku stane kuchařka. Ale jako Erasmus si tady nežiju špatně. V mrazáku na mě čekají krevety a před chvílí jsem poprvé ochutnala zmrzlinu Ben & Jerry´s a musím uznat, že je moooc dobrá, nejlepší lék na bolavý krk!
Takže k místním specialitám. V Lonely Planet je to vtipně a s nadsázkou řečeno takto: „Irish food is great until it´s cooked.“ A dále radí pořádně se opít, než něco ochutnáte.
Hlavní složky místní stravy se dají shrnout takto: maso (hlavně hovězí a jehněčí, oblíbený je i black a white pudding- vnitřnosti, fuj!), mořské plody ( Galway je ideální cíl návštěvy pro všechny milovníky ústřic), brambory (vařené, fries, chipsy) a mléčné výrobky (velká spotřeba mléka- mí Irové mlékem zapíjí třeba i boloňské těstoviny).
Obvyklá irská snídaně se skládá s mléka a cornflakesů nebo ovesné kaše, dále i klobásy, vajíčka a slanina. A samozřejmě toasty, ty se jedí prakticky celý den v různých podobách (sladké, slané, zapečené, nezapečené). Moc mi chybí náš chleba, toasty už mi lezou krkem.
Vše se zapíjí silným černým čajem, samozřejmě s mlékem, prtž jak mi mí Irové říkají- čaj bez mléka není čaj!
Jako hlavní večerní jídlo si většinou připravují těstoviny s omáčkou, mraženou pizzu nebo vrcholem jejich kuchařských schopností je pořádný kus masa, brambory a hrášek a kuchyň, která vypadá, že právě vybouchla. Od našeho landlorda jsme dnes dostali novou sadu hrnců a pánví, nemusím snad ani zmiňovat proč. Vařit se totiž dalo jen ve dvou z šesti- ostatní jsou zničené, nevydržela dokonce ani pánev, která by se neměla poškrábat.
Já jsem zatím nic nezničila, stihla jsem jen zjistit, že máme požární alarm. Není totiž moc dobrý nápad opékat toasty v kuchyni, koukat se na televizi v obýváku a spoléhat se na topinkovač, který se ne vždy vypne sám. Jakmile se spustil alarm, rychle jsem vyběhla, z kuchyně se valil dým, toast byl černý jako uhel a smrad po celém baráku, dokonce se mi povedlo i vypnout alarm (stačí k němu jen vyskočit a zamávat rukou). Asi po hodině jsem zjistila, že doma nejsem sama. Alarm ale s jedním spolubydlícím vůbec nic neudělal. Od víkendu chápu proč. U nás prostě zvoní každý týden a někdy i několikrát denně.
Asi každého v souvislosti s Irskem napadne Guinness (levnější forma stoutu je například Beamish- vyzkoušeno) a whiskey (Jameson´s- doporučuji v Dublinu Generator Hostel hned u Old Jameson Distillery nebo Bushmills- Severní Irsko) a někoho možná i irská káva. Dále se tady hodně pije cider (tradiční irský jablečný Bulmers nebo švédský cider různých příchutí).
Teď se od jídla a pití přenesu k teplákové kultuře. Je to jedna z věcí, která nás tady trochu zaráží. Tepláky a šusťáky hrají v šatníku Irů hlavní roli. Nevím, jestli je to vzdor vůči období, kdy byli nuceni nosit školní uniformy, ale hlavně pro kluky je to oblečení, které je ideální (nejenom) do školy. V baru večer tepláky taky potkáte. Teď mě tak napadlo, že skupina NightWork by tady byla asi dost oblíbená (pro ty, co neznají: http://www.youtube.com/watch?v=qewzjSE2tbM)
Krátce zmíním i místní slečny, které chodí do barů většinou jen v letních šatičkách, vysoké podpatky jsou samozřejmostí a bez silonek, jak jinak. Mezi erasmákama se ale o nich mluví spíš jako o slečnách z E55. Holt pro krásu se trpí a mrzne.
Stručně rečeno: já nosím do školy kabát, džíny a kecky, oni jen mikinu, tepláky a kecky (někdy ale i kraťasy a žabky). Když prší, mám deštník, oni jen rezignovaně jdou větru a dešti vstříc.
Koukám, že jsem se zase docela rozepsala. Takže takhle nějak asi pokračuje moje seznamování s irskou kulturou.
Žádné komentáře:
Okomentovat